Najít si čas: otcovské starosti
Téma otcovství se v literatuře většinou nahlíží prostřednictvím traumatu synů a dcer. V této epizodě se však zaměříme na vybraná díla americké literatury, která představují otcovství skrze dilemata, nejistoty a zápasy samotných otců. Dotkneme se specifického pouta mezi otci a syny nebo tématu otců a práce, a řekneme si, proč otcové rádi berou své děti do divočiny. A co nejlepšího mohou svým dětem dát. Johana Horálková debatuje s Martinem Svobodou, redaktorem a překladatelem, který dnes stojí v knižní branži už jen jednou nohou, protože pracuje jako mediální koordinátor Člověka v tísni.
Knihy z této epizody
Patrick Melrose II
Něco se stalo
Schroder
Doporučená četba
S tátou na zápis
Někdo by to jistě označil za genderový stereotyp, ale tátové se s tím většinou moc nepářou. Nepřeceňují fyzickou ani psychickou nepohodu dětí, natožpak počet vrstev oblečení, v kterých mají jít ven. Děti se s nimi stávají po všech stránkách otužilejšími a rychle se učí novým věcem.
Dějiny politického násilí
Cesta vzhůru po společenském žebříčku od šikany v dětství k uznání ve světě intelektuálů. Ve vztahu k otci zase od nenávisti a pohrdání k pochopení a soucitu. A na poli textu od popisu složitého dětství k využití literatury k útoku na politický systém – Édouard Louis zpracovává jedno velké téma novými způsoby.
Nastávajícím rodičům, zejména otcům
Ačkoli je tématem knihy dramatická situace otce přítomného u porodu a přípravy na novou životní roli, působí novela Miroslava Pecha spíš jako oddychové čtení. Trable mladého nastávajícího tatínka totiž líčí velmi civilně.
Otec a syn pod tíhou paměti
Třetí díl autobiografického opusu Karla Oveho Knausgårda Můj boj je čtivý a svěže napsaný bildungsromán, v němž autor popisuje své dětství na norském maloměstě po boku despotického otce. Výhodou třetího pokračování je fakt, že ho lze číst bez znalosti předchozích částí.
Spal vo mne môj otec...
V částečně autobiografickém románu Profession du père (Povolání otce) známý francouzský novinář a spisovatel Sorj Chalandon vypráví z pozice syna o rodině ovládané otcovým násilnictvím a notorickým lhaním. Příběh se odvíjí v prostředí Francie od 60. let až do současnosti: můžeme si tak zopakovat novodobé dějiny i to, jak se vyvíjely názory na různé společenské a rodinné otázky.
Roztrhaná valentýnka
Schroder Amity Gaigeové přichází, aby okomentoval to, co se děje před odmlkou a po ní. Jaké je to, milovat svého rodiče, partnera a dítě. Jaké je to, ve všech těchto rolích selhat. A jaké je to, pokusit se omluvit.
Otec, Syn a Brokeland svatý
Telegraph Avenue je kalifornská ulice spojující převážně bělošské univerzitní město Berkeley s Oaklandem, kde žije početná černošská komunita. Na Telegraph Avenue se jako v tavicím kotlíku mísí přísady z obou měst, a proto si ji Michael Chabon zvolil jako leitmotiv svého románu o lásce, vzájemném pochopení a prolínání kultur.
Milující otec, nebo násilník?
Román Mine fem år som far (Pět let tátou) má co říct k současné norské společnosti a zároveň pojednává o nadčasových tématech – o tom, jaké to je, ztratit sám sebe, a o temných stránkách, které se ve větší či menší míře skrývají v každém z nás.
Maďarsko z letadla
Překlad románu Yudit Kiss (1956) Léto, kdy otec zemřel do češtiny může být pro mnohé překvapením. Především proto, že překladatelka z maďarštiny Anna Valentová bývá zárukou pro výběr literárně náročných a osvědčených titulů. Nyní dostáváme do ruky knižní prvotinu autorky, která byla a je jako beletristka i v Maďarsku celkem neznámá.
Cesta napříč apokalypsou
Život je cesta, je zapsáno v naší kulturní obrazivosti. Odráží proud života, v němž člověk vždy opouští to staré a skrze nové krajiny či lidi se nakonec setkává sám se sebou.
Jaký otec, jaká dcera
Útlá novela s lakonickým názvem K moři vyšla loni na podzim jako knižní prvotina studentky scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU Petry Soukupové (1982).
Otec i syn i Petrohrad svatý
V češtině třetí román Kariho Hotakainena Chrám svatého Izáka se prostřednictvím zkoumání složitého vztahu mezi otcem a synem věnuje zejména trojici témat: stáří, víra a Rusko.
Na nahrávání se podíleli
Johana Horálková
Redaktorka anglofonní sekce časopisu iLiteratura.cz. Překládá z angličtiny a pracuje v Sociologickém ústavu AV ČR.
Martin Svoboda
Překladatel, dlouhá léta působil jako redaktor nakladatelství Argo. Překládá hlavně americké autory, mimo jiné Cormaca McCarthyho, Jamese Dickeyho, Trumana Capoteho, Charlese Bukowského, do češtiny převedl také memoáry Baracka Obamy. Dnes ale stojí v knižní branži už jen jednou nohou, protože pracuje jako mediální koordinátor Člověka v tísni.
Z nahrávání
Realizační tým
moderuje: Johana Horálková, sound design: Samuel Ackah, zvuk: Martin Polák, Samuel Ackah a studio Wombat, dramaturgie: Tereza Lišková, Jovanka Šotolová, účinkuje: Anastázie Landová, produkce: Karolína Zamora, propagace: Nikola Sedloňová, foto: Eliška Klimešová
Sdílejte
ZpětDalší epizody
Partneři projektu
Realizační tým podcastu
Jovanka Šotolová
Literární překladatelka, šéfredaktorka časopisu iLiteratura.cz, o překládání a francouzské literatuře přednáší také na Ústavu translatologie FF UK.
Tereza Lišková
Kulturní publicistka. Na stanici Českého rozhlasu Vltava moderuje pořad ArtCafé. Je členkou sonické tvůrčí skupiny KINETICON.
Samuel Ackah
Kromě editace epizod iLiPodcastu studuje zvuk na FAMU v Praze a s bráchou hraje v kapele.
Názory studentů
O tématu rodičovství a rodiny jsem si ještě před nahráváním povídali s Majdou (11), Františkem (11), Jakubem (13) a Kačkou (14), s nimiž jsme se setkali už dříve u nahrávky epizody o mateřství. Ptali jsme se například, co se jim vybaví při slově rodina, co si myslí o zobrazení rodiny v knihách, které četli, nebo co je ve vztazích důležité.
Ve většině dětských knížek mi přijde popis rodiny a vztahů v ní moc idealizovaný. Ale ve fantasy rodinné vztahy moc dobré nebývají, rodiče často ve svých rolích zklamou.
Moje máma je přísnější než táta, protože se o mě víc bojí. Takže by mě třeba nepustila samotného do lesa. Táta by mě pustil a nevadilo by mu, že spadnu ze stromu. I když to zní divně: myslel by to samozřejmě dobře.
V knize Věk supernovy rodiče vědí, že do dvou let zemřou, a musí svoje děti naučit všechno tak, aby to po nich převzali. Pro děti to musí být těžké, ale zároveň i dobré, protože si tak i můžou splnit svoje sny.
Rodina pro mě znamená přátelství. Nemusí to být nutně jen pokrevní rodina, ale i kruh přátelů nebo spolužáků – taková rodina si nás najde sama, nemusíme ji ani hledat. A přátelství podle mé zkušenosti často vzniká na základě společné četby.
Rodina je pro mě můj mazlíček šnek. Starám se o něj: hlídám ho a krmím, ale nechávám mu volnost.
Vím, že rodiče nějaký život bez nás dětí taky mají, ale nedokážu si ho představit. Možná to ani nechci vědět – stejně jako oni nepotřebují vědět o všem, co dělám já.