Pod hřbety knih

Poslední epizoda druhé série iLiPodcastu se vrací k podstatě toho, co literatura je a s čím pracuje – k příběhům. Ty patří k našim životům, a tím pádem se překlápějí i do knih. Literatura je jenom odrazem reality: popisuje, analyzuje a komentuje to, co prožíváme, na co nechceme zapomenout nebo před čím chceme varovat druhé. Aby se dozvěděli něco nového, aby neopakovali chyby, které se staly, aby mohli najít návod, jak se vypořádat se situací, která se v různých obměnách replikuje, a to jak v intimním, tak v kolektivním lidském prožívání. S příběhy ale nepracuje jenom umění. Promítají se také do vědy a vědeckého poznání, přičemž zásadní roli mají v psychologii. V současné době se o generování příběhů hodně mluví i v souvislosti s umělou inteligencí.

Jak se v současnosti proměňují knihovny jako budovy i jako instituce? Jsou pouhým místem na regály s knihami, nebo spíš otevřeným prostředím pro setkávání a komunitní život, jakýmsi obývacím pokojem města či obce? Jak a pro koho se vlastně dnes knihovny stavějí a mají do návrhů promlouvat také jejich uživatelé? Proniká knihovní prostředí i na stránky finské beletrie?

Téma otcovství se v literatuře většinou nahlíží prostřednictvím traumatu synů a dcer. V této epizodě se však zaměříme na vybraná díla americké literatury, která představují otcovství skrze dilemata, nejistoty a zápasy samotných otců. Dotkneme se specifického pouta mezi otci a syny nebo tématu otců a práce, a řekneme si, proč otcové rádi berou své děti do divočiny. A co nejlepšího mohou svým dětem dát.

Vychází u nás dost knih pro děti s tematikou sportu nebo obecně pohybu? A jaké místo mají na knižním trhu v porovnání s knihami o zvířátkách, potažmo o koních? Mohou takové tituly zprostředkovat dětským čtenářům i jiný druh zážitku než například knihy o zvířatech nebo fantasy? Dokážou přispět ke zvýšení čtenářského sebevědomí, a to zejména u těch dětí, které jinak čtení nebaví nebo si nevěří, že by dokázali přečíst tlustou knížku? V rozhovoru nezůstane stranou ani nabídka podobných knih pro teenagery. Ti na vlastní kůži intenzivně prožívají proměnu vlastního těla – mohou jim knížky být k něčemu být dobré? Vypovídá tento druh četby něco o našem vztahu k tělu?

Svým způsobem cestujeme všichni a v současnosti teoreticky není problém vydat se do kterékoli exotické země. Proč tedy číst texty, které o těchto místech sepsali jiní? Jak se některým cestopiscům daří nadále si získávat pozornost čtenářů? Co specifického nabízejí, čím se v záplavě titulů s cestopisnými náměty dokázali prosadit?

Média v posledních měsících zaplavují zprávy o lokálních i globálních teplotních rekordech, ničivých přírodních jevech nebo nenaplněných klimatických dohodách. Jak tuto krizi reflektuje současná literatura? Kdo jsou protagonisté knih věnujících se životu za klimatické krize a proč někteří z nich připomínají akční hrdiny, zatímco druzí dystopický svět jen apaticky sledují? Do jaké míry tyto postoje vycházejí z přirozené reakce na krizovou situaci a do jaké míry mohou být tvořeny klimaskeptickou politikou? A jaká odborná literatura nám může pomoci se zorientovat v moři informací o změně klimatu a najít třeba i dobré a nadějeplné zprávy?

Okouzlující múza, dokonalá matka, podporující manželka, feministka či odpíračka mateřství. Vyvrací současná literatura zažité stereotypy o ženách, nebo je upevňuje, či dokonce vytváří nové? A jak tomu je v Japonsku, kde literatura vychází ze zcela jiné kulturní tradice? V této epizodě se dozvíte, jak současná literatura pojímá ženskou sexualitu, jak mluví o ženské kráse nebo jaké postavení zaujímají ženské hrdinky ve vztazích. Dotkneme se i vyobrazení žen v queer literatuře a zmíníme se o knihách, v nichž se mluví otevřeně o ženském přirození, lesbických vztazích nebo o hrdinkách snících o velkých prsou.

Migrace je v současném světě výrazným fenoménem a literatura ji nutně také reflektuje. Jak dobře romány zahraničních i českých autorů a autorek problémy spojené s migraci vystihují, jaké otázky otvírají? Mluvíme o knihách, v nichž příběhy o těch druhých vypovídají i o nás samotných.

Některé literatury nebo témata nás prostřednictvím knih zaplavují v přívalových vlnách, zatímco literární hlasy z jiných kulturních oblastí k nám sotva dolehnou. Jaké překážky musí překonat ten, kdo se pokouší českým čtenářům zprostředkovat třeba arabskou nebo karibskou literaturu?

Fenomén mangy pohltil nejen Japonsko, ale celý svět. A populární je i v Čechách. V mangách se i z obyčejných lidí stávají hrdinové s nadpřirozenými schopnostmi, přitom mají pořád své lidské chyby. Ale za přátelství, nalezení rodičů nebo záchranu životní lásky neváhají obětovat i víc než vlastní život.

V závěru roku média nabízejí nejrůznější přehledy nejčtenějších a nejlepších knih. Redakční výběr časopisu iLiteratura.cz, Nejlepší knihy roku, zahrnuje výjimečné knižní počiny uplynulého roku, přidává do nich ale i knihy, které nebyly příliš vidět, a přesto by se o nich mělo vědět. Jde ale opravdu o ty nejlepší knihy roku 2022?

Z posledního průzkumu čtenářství vyplynulo, že děti a dospívající ve věku 9 až 14 let zvládnou přečíst v průměru 7 knížek ročně a respondenti ve věku 15+ zhruba 9 knih za rok. Co mladí lidé čtou? Doporučenou školní četbu? Mangy, sci-fi nebo paranormální romance? Podle čeho se orientují v záplavě příběhů young adult? A je pro ně zajímavá literatura, kterou lze číst napříč generacemi?

Finsko-ruská hranice má 1300 kilometrů. Dlouhá a spletitá je i společná historie obou zemí, která se více než sto let otiskuje i do finské literatury. Mezi oběma zeměmi přetrvávají nevyřešené spory. I proto se současní finští autoři k událostem spjatým s Ruskem stále vracejí. Otevírají tabuizovaná témata, reflektují, jak se dějiny promítly do životů obyčejných lidí, všímají si osudů žen, Sámů i dalších menšin.

Jak neztratit sebe sama v zápalu péče o domácnost a děti? Mají matky vůbec čas číst? Nebo dokonce i psát?! O třech knihách, které vycházejí z niterné zkušenosti mateřství a vyprávějí o potřebě pracovního uplatnění matek malých dětí nebo o dopadech rutiny, a také o mateřství, literatuře, normách, systému a hledání rovnováhy.

Hlasy trans a nebinárních lidí jsou ve veřejném prostoru i v literatuře slyšet výrazněji než dřív. V zahraniční produkci se v posledních letech objevilo množství titulů, které získaly literární ceny a s nimi i popularitu. Český literární proud na svůj první genderově nekonformní bestseller stále čeká. Proč se v Česku knihy s nebinární a trans tematikou objevují jen ve stopovém množství? Jak při psaní pracovat s genderově binární češtinou? Jaké knihy otevírají další úhly, jimiž nahlížíme gender?

Proč milujeme vyprávění, verše i mýty starých Seveřanů? Co překvapivého lze v prastarých rukopisech objevit? A nakolik obraz vikingů v současné populární kultuře odpovídá tomu, co se o nich můžeme dozvědět ze středověkých pramenů?

Evropě chybí celoevropské příběhy, které by se uměly zapsat do duší lidí. Jaké příběhy rezonovaly v evropském prostoru v minulosti? A jaké příběhy si lidé vyprávějí dnes? Proč EU nedokáže nabídnout silný příběh? Zkušenost ukazuje, že takový příběh vzniká při pohledu na nepřítele. Na čem dalším můžeme evropské příběhy a mýty stavět?

Tchajwanská literatura se výrazně odlišuje od literatury čínské, s níž je ale často spojována. Přitom se obě mohou prezentovat zcela svébytnou literární tvorbou a knižní produkcí. Na českém knižním trhu patří tchajwanská literatura k těm méně známým, a to i přesto, že počet překladů v posledních letech stoupá. V češtině si můžeme přečíst současné tchajwanské romány, literaturu faktu i knihy pro děti.

Literatura je nástroj. K útoku i sebeobraně,⁠ může ubližovat, může být také nástrojem pomsty. Přináší svědectví, umí argumentovat a odhaluje nepravosti – právě to dokázala francouzská spisovatelka Vanessa Springora ve své knize Svolení. Vrací se v ní ke vztahu, který ve čtrnácti navázala s padesátiletým mužem. Netrval sice dlouho, ale poznamenal ji na celý život. Její tehdejší milenec byl slavný spisovatel: své společenské postavení a svou literární tvorbu dlouho využíval jako štít, kterým hájil četné vztahy, co udržoval s nezletilými.

České romské literatuře se daří. Přibývá titulů, které zaujaly čtenáře i mimo romskou komunitu, a pořádají se navštěvovaná autorská čtení. Česká romská literatura má tedy dobře našlápnuto a přináší do zdejšího literárního prostoru nová témata a energii.

Filozofii potřebujeme všichni, včetně dětí. Z toho vychází i didaktický koncept „filozofie pro děti“, tedy Philosophy for Children, který se zrodil asi před padesáti lety za velkou louží a mohou se s ním setkat i děti na českých školách. Učí, jak správně klást otázky a jak si vzájemně naslouchat. Vede k respektu, ke kritickému a kreativnímu myšlení. V současném světě plném dezinformací je to docela významná dovednost.